Schrader Fit Club

Na našem pololetním setkání o globální strategii v Nový Orleans jsme zahájili Nový Schrader Fit Club. Začalo to jako pomíjivý komentář, ale změnilo se v Nový tradici, která, jak osobně doufám, bude pokračovat ještě mnoho let. Ukázalo se, že je to skvělý tým, který vytváří tým, skvělý způsob, jak vidět bez ohledu na město, ve kterém se setkání koná, a podporovat zdraví, wellness a dobré žertování.

Všechno to začalo, když se 2 nebo 3 účastníci setkání ráno probudili před strategickými schůzkami a šli si pěkně zaběhat. Jednou jsem to udělal v Mnichově se svým spolupracovníkem W (to není kód, to je vlastně jeho Jméno) a líbilo se mi, jak mě to narovnalo na celý den. Jednoho dne, o mnoho měsíců později, jsem se zmínil, že bychom měli udělat Schrader Run Club a sdělit to ostatním, abychom mohli mít celou skupinu. W si myslel, že je to skvělý nápad. Poté, co mluvili s několika dalšími, kteří se snažili získat jejich podporu, řekli, že by možná rádi šli 2 míle pěšky, ale běhali 2 míle…. nikdy. Místo toho jsme to nazvali Schrader Fit Club.

Začali jsme logem. Chtěli jsme, aby to bylo něco, co by lidi nadchlo, co by legitimizovalo snahu a co by nakonec vypadalo dobře na tričku, kdybychom jednou chtěli jít touto cestou. Navíc doslova vyhledávám jakoukoli příležitost ke kreslení na tabletu. Chtěli jsme pokaždé uvést město a datum, aby si každý mohl vybrat města, ve kterých je aktivní.

Jakmile jsme měli logo, udělali jsme odvážný krok a podělili se o myšlenku prostřednictvím skupinového e-mailu, což je nejděsivější způsob, jak VŮBEC představit Nový nápad a naději na zapojení. Poslední věc, kterou jsem chtěl udělat, bylo Tlak na lidi, aby měli pocit, že teď s námi musí vstávat každé ráno v 6:00, nebo riskovat, že budou vypadat, jako by nebyli týmový hráč. Už jsem cítil, jak narůstá odpor, ale stejně jsem kliknul na „odeslat“.

K mému velkému překvapení to mělo velmi dobrou odezvu! Mnoho lidí se přihlásilo, že každé ráno po schůzce budou chodit nebo běhat 2 míle. Někteří řekli, že to udělají jeden den, někteří plánovali udělat všechny tři. Vtipy už začaly a navzájem se dobíraly, kdo bude v pomalé skupině. Byly zahájeny slovní hříčky TPMS „zabraňující nadměrné inflaci, krok za krokem“.

V úterý ráno se v hale objevilo 11 lidí. Ze skupiny 40 se to nezdá moc, ale bylo to o 9 víc, než jsem čekal. S výsledkem jsem byl nadmíru spokojený. Rob, náš národní obchodní manažer NA, byl obeznámen s pěknou trasou, takže vedl chodce a W vedl běžce (tak nějak). W a já jsme si zakřičeli na úspěšnou odbočku a byli jsme pryč.

Nový Orleans je tak trochu unikátní v tom, že bez ohledu na to, jaký je den, na ulici uhýbáte korálkům Mardi Gras. Pokud narazíte na ulici dříve, než se k ní dostanou uklízečky, zjistíte, že po ní běžíte o něco rychleji, abyste se vyhnuli zápachu, natož tajemným kalužím, které se vytvořily během noci bez deště. Přesto to byl krásný způsob, jak vidět město. Běželi jsme po Bourbon Street, dokud jsme nenarazili na řeku Mississippi, běželi podél řeky, než jsme se prosekali městem, zpátky do našeho hotelu. Závod jsem samozřejmě vyhrál. Nikdo jiný nevěděl, že závodíme, ale výhra je výhra a já jsem to mohl držet nad jejich hlavami po zbytek dne.

2. den začali klesat. V hale se objevilo 7 lidí. Běžci se protáhli, chodci si dali kafe a zase jsme vyrazili. Hned ke konci jsem začal znovu sprintovat, ale Irové to tentokrát věděli lépe a projeli těsně kolem mě. Přestali jsme sprintovat krátce poté, co mě minuli. Dával jsem to za vinu tomu, že jsem se příliš smál, ale upřímně řečeno, bylo to tak rychlé, jak jsem mohl, a oni se vyjádřili. Kromě toho jsem docela soutěživý a raději bych prohrál, než abych prohrál... nebo jen podváděl. Právě když jsme se chystali přejít ulici a zpomalit, necelý blok od našeho hotelu jsem zahnul za roh, začal sprintovat k hotelu a vyhrál. Irové neměli štěstí. Jacki, 2 – všichni ostatní, 0.

Den 3, pravděpodobně kvůli všem výhrám, jsem si zapomněl nastavit budík a probudil jsem se už 5 minut po našem setkání. Zavolal jsem W a prosil je, aby neodcházeli. Už odešli a on řekl, že jestli odejdu teď, doženu chodce. Usoudil jsem, že budu raději chodit, než se nechat škádlit, že jsem se vůbec neukázal, a tak jsem vyběhl z hotelu, abych je dohnal. Šel jsem, co zbylo z těch 2 mil a bylo to krásné. Tento závod jsem nevyhrál, ale naštěstí nikdo. Bylo mi řečeno, že 2 běžci toho dne nezávodili, takže předpokládám, že jsem neporažený.

Lituji pouze toho, že jsme nikdy nedostali skupinový obrázek našeho prvního Schrader Fit Clubu. Brzkých ranních hodin rozhodně nelituji. Strávil jsem kvalitní čas se členy týmu, se kterými se moc často nevídám, a sdílel jsem s nimi společný koníček i mimo práci. Těším se na naše další setkání v srpnu, kde budeme moci běžet v Irsku a vidět Nový město. Bude neuvěřitelné porazit je v jejich domovině. Doufám, že se The Schrader Fit Club promění v Nový tradici týmu a ještě víc doufám, že všichni ostatní si z toho odnesli tolik jako já.

Na zdraví Nový členům Schrader Fit Clubu!

24. května 2018